.adresář služeb

24 | 09 | 09

Názor z praxe

Standardy 3, 4, 5 - rigidita nebo hledání?

Nedávno jsem se bavil s kolegyní z jednoho nejmenovaného nízkoprahového klubu o jejich modelu jednání se zájemcem, dohodách a plánech. Úplně mne překvapilo, jak rigidně „klasickou“ formu naplňování těchto standardů zařízení zvolilo. Ždímají z 10-ti letých klientů „zakázku“, škálují sociálně nepříznivou situaci, neřeší skupinově-preventivní charakter poskytování služeb. Přitom v rámci naplňování standardů je možné hledat svoje cesty, respektující charakter služeb (TP, NZDM). Proto zde zveřejňuji následující texty, které nedávno vyšly na socialnirevue.cz.

JEDNÁNÍ SE ZÁJEMCEM, DOHODA A INDIVIDUÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ NA VEŘEJNÝCH ZÁCHODCÍCH

Fejeton o hrozbách vyplývajících z rigidního přístupu k naplňování standardů.

Znáte to, jste ve městě a najednou se Vám začne chtít hrozně na záchod. Rychle začnete situaci řešit, a hledat veřejné toalety. Dorazíte k nim téměř na poslední chvíli. Jenže ouha. Ve dveřích Vás zastavuje paní toaletářka, zamezuje Vám vstup a chce po Vás abyste si nejdříve vyslechl některé základní informace o těchto konkrétních záchodcích. Především Vám, jako zájemci o službu, musí sdělit:

Překvapeně stojíte před paní a tisknete k sobě půlky. Toaletářka pokračuje a ptá se Vás:

Rychle odpovíte: "Vážená paní, jsem skutečně občan, kterému se hrozně chce na záchod. A můj osobní cíl je co nejrychleji vykonat velkou potřebu. Mé očekávání a požadavek pak je, že mne co nejrychleji na záchod pustíte."

A paní odpovídá: "Výborně v tom případě spadáte do cílové skupiny našich záchodků" a v tom případě spolu můžeme uzavřít tuto ústní smlouvu:

Vaše reakce pravděpodobně bude (sdělená nebo naznačená): „Proboha, souhlasím s čímkoliv, hlavně když mne pustíte do kabinky.“

Pokud souhlasíte, tak můžete jít. Souhlasíte?"

Nic jiného Vám nezbývá, zakřičíte "Ano!!!" a letíte do kabinky....

Toaletářka ale nemá také nemá jednoduchý život. Zatímco vy zmizíte v kabince, ona usedne a vyplňuje záznam o ústním jednání se zájemcem, záznam o ústní dohodě a záznam o individuálním plánu, aby měla důkazy, že vše proběhlo jak má, protože v případě kontroly Vás rozhodně nedohledá. A protože záchodky na Palackého náměstí jsou dost vyhledávané, příliš nestíhá.

No (s prominutím), neposrali byste se z toho?

Závěrem

1) Nejdříve se chci preventivně vyhnout nařčení, že deklasuji sociální služby na úroveň veřejných záchodků. Ani v nejmenším. Pouze jsem chtěl poukázat, že i když se snažíme požadavky aktuálního výkladu SQSS stlačit na minimum, pořád toho je docela hodně. Přitom rychlé poskytnutí některých služeb je pro některé registrované druhy sociálních služeb nezbytné (např. Terénní programy pracující s uživateli drog na otevřené drogové scéně při výměně injekčního materiálu, Nízkoprahová denní centra pro osoby bez přístřeší při poskytování stravy či hygienickém servisu, nemluvě o krizové intervenci). Jsem si vědom skandálnosti metafory, přiznávám, že by se našly příměry vhodnější (člověk, který si chce v lékárně koupit prášek na bolení zubů; člověk spěchající na vlak).

2) Něco k mému vztahu k SQSS: Oceňuji jejich důraz na procesní kvalitu, provázanost stanovení cílů, zpětné vazby příjemců služeb a hodnocení kvality. Kvůli zážitkům z ústavů respektuji důraz na ochranu práv. A mám výhrady k tomu, že zákon a vyhláška "sešroubovaly" naplňování standardů 3,4,5 některými procesními náležitostmi.

2) Tímto textem chci rozpoutat diskusi o minimální podobě aplikace požadavků zákona a vyhlášky na jednání se zájemcem, dohodu a individuální plánování v praxi.

Otázky do diskuse:

A) Jaká je dle Vás minimální možná podoba (z hlediska času i obsahu) jednání se zájemcem, uzavření ústní dohody a individuálního plánování z hlediska standardů SQSS?

B) Jaká je dle Vás minimální možná podoba dokumentace (z hlediska obsahu i formy) jednání se zájemcem, uzavření ústní dohody a individuálního plánování z hlediska standardů SQSS, pokud vycházíme z toho, že realizace těchto kroků není zcela prokazatelná z rozhovorů s respondenty v rámci inspekčního šetření?*

*Pro některé uživatele sociálních služeb, např. injekční uživatele drog, děti a dospívající docházející do nízkoprahových klubů, osoby bez přístřeší není skutečně "pamatovat si smlouvu a plánu" středobodem jejich reality. Poskytovatelé služby jsou proto nuceni hledat jiné způsoby, jak prokázat splnění požadavků SQSS.

JEDNÁNÍ SE ZÁJEMCEM, SMLOUVA A INDIVIDUÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ V TERÉNNÍCH PROGRAMECH PRO UŽIVATELE DROG

Tento text (pdf příloha), který jsem zpracoval pro potřeby Terénních programů Sananim, o.s., jejichž jsem vedoucí. Je to takový polotovar manuálu jak uzavírat dohody. Paradoxně tento text stojí právě na věcech, které jsem parodoval v "záchodcích".... Někteří "renomovaní inspektoři jej uznali jako možnou cestu, kudy při plánování v podobných zařízeních jít. Předobraz tohoto textu již na www.streetwork.cz byl zveřejněn

Budu velmi rád za reakce a diskusi.

Aleš Herzog