.adresář služeb

09 | 09 | 09

Centrum terénních programů

Služba nejen pro narkomany

Výběr z tisku: Pro někoho je pracovním prostředím kancelář, pro jiného tovární hala, pro streetworkery je to ulice. Dennodenně chodí venku a kontaktují lidi z okraje společnosti – narkomany, bezdomovce a jiné, se kterými většinová společnost často nechce mít nic společného. Přesto nemají pocit, že by byla jejich práce nebezpečná.

„Jednou byli na kontaktním místě klienti agresivní navzájem mezi sebou, to bylo nepříjemné. Ale vůči nám nikdy nikdo agresivní nebyl,“ řekla Michaela Plocková z občanského sdružení Semiramis, která v terénu pracuje už 3,5 roku. Semiramis poskytuje celou škálu služeb pro drogově závislé, terénní práce je jednou z nich. Ve sdružení je pět streetworkerů, neboli terénních pracovníků – dva muži a tři ženy. „Chodíme ve dvojicích i dvě holky, není to žádný problém. Je ale lepší, když jde pár – ne kvůli bezpečnosti, ale kvůli tomu, že poskytujeme i poradenství, které se týká například pohlavních chorob, v těchto případech si klient může vybrat, zda chce o tom mluvit raději s mužem či ženou,“ vysvětlila Plocková.

S nebezpečnými situacemi se nesetkala ani ředitelka občanského sdružení Jekhetani Luma – Společný Svět Martina Brzobohatá. Jednou ze sociálních služeb, které poskytují, jsou právě terénní programy zaměřené na sociálně vyloučené skupiny obyvatel, například Romy. „Že bychom se ocitli v nebezpečné situaci, se stane velice výjimečně. Na počet výjezdů a kontaktů je to zanedbatelné množství. Zatím to vždy bylo v souvislosti s člověkem pod vlivem narkotik, ale vždy to dopadlo tak, že si ho sama komunita odvedla, k fyzickému napadení nikdy nedošlo,“ řekla Martina Brzobohatá. I když streetworkera si lidé většinou spojují se službou určenou pro narkomany, není to tak. V Mladé Boleslavi působí kromě streetworkerů Semiramisu a Jekhetani Lumy i terénní pracovník sdružení Naděje, který pracuje s lidmi bez domova.

Anglické slovo streetworker označuje jednu z profesí v oblasti sociální práce. Jeho pracovní náplní je nabízet přímo v ulicích sociální pomoc ohroženým skupinám, které ji samy nevyhledávají nebo odmítají. Tam i bezdomovci patří. „Řada lidí, kteří se ocitnou na ulici, z nějakého důvodu žádné sociální služby nevyužívá. V Boleslavi jich jsou desítky. Občané města je vnímají negativně. Šlo nám o to navázat i s těmito lidmi vztah a nabídnout jim naše služby,“ vysvětlil ředitel Naděje Jan Vaněček.

Terénní pracovníci se liší vybavením, se kterým po ulici chodí. Zatímco pro narkomany nosí například čisté injekční stříkačky, dezinfekci a další věci, pro bezdomovce je to například jídlo. Navíc terénní pracovník musí počítat s tím, že bude muset ošetřit drobná zranění klienta. Sehnat vhodného člověka pro práci v terénu není jednoduché, a to nejen kvůli nezájmu lidí.

„Je obecně složité najít člověka, který by mohl pracovat v drogových službách, terény nevyjímaje. Je třeba, aby měl odpovídající vzdělání, vhodné jsou doplňující vzdělávací kurzy v oblasti léčby závislostí. Nutností je samozřejmě vyjasněný postoj k návykovým látkám. Dále by měl mít pracovník v drogových službách jisté komunikační dovednosti, schopnost týmové práce a měl by být ochoten se dále vzdělávat,“ řekla mluvčí Semiramisu Adéla Lichková.

Pro práci je důležité vzdělání i osobnost Že to není jednoduché, potvrzují i v Naději. „Lidé se do toho nehrnou, další limitující faktor je ze zákona požadované vzdělání. Je do jisté míry potřeba i osobnost člověka, ne každý se na tuto práci hodí. My jsme ale měli štěstí. Zatím se v Mladé Boleslavi vystřídali na této pozici dva lidé,“ řekl Jan Vaněček.

Cílem terénních pracovníků je zkontaktovat lidi ze skupin, na které se zaměřují, dát jim informace o službách, které mohou využívat, a motivovat je, aby je využívat začali. „Terénní pracovníci sami aktivně vyhledávají uživatele drog v jejich přirozeném prostředí, mapují lokality, vytipovávají riziková místa. Zároveň si musí získat důvěru svých klientů. Obecně nejtěžší bývá právě onen vstup do nového města, rozjetí nového programu v místech, kde podobné služby nikdy neexistovaly, kontaktovat klienty, začít poskytovat vlastní služby. Pak už je to snadnější – stávající klienti do služeb mohou přivést své známé, mohou jim o nich říct,“ řekla Adéla Lichková. Streetworkeři ze Semiramisu působí už v 15 středočeských městech.

* Drogy v kraji

Závislí

Střední Čechy byly v roce 2007 podle statistiky Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti co do odhadovaného počtu problémových uživatelů drog šestým krajem v Česku. Závislých bylo 1 700, zatímco v první Praze 10 tisíc a v posledním Pardubickém kraji 450 závislých. Statistiku za rok 2008 bude mít středisko až v listopadu.

Injekční uživatelé

Horší pozici kraj získal v počtu injekčních uživatelů drog, s 1 550 závislými byl už pátým v České republice.

Kontaktní centra

Podle údajů ve výroční zprávě krajského úřadu bylo loni evidováno 318 nových klientů kontaktních center, což bylo o 90 lidí méně než v roce 2007.

Kdo bere drogy

„Z lidí, kteří loni poprvé využili nějakého léčebného zařízení nebo kontaktního centra v kraji, bylo 214 mužů a 104 žen. Průměrný věk u nově hlášených mužů byl 24,6 roku a u žen 21,7 roku,“ upřesnila mluvčí kraje Berill Mascheková. Nejoblíbenější drogou mezi toxikomany byl pervitin, který bralo 64,1 procenta nových uživatelů.

* V terénu

Anglické slovo streetworker označuje profesi v oblasti sociální práce. Náplní pracovníka je nabízet přímo v ulicích sociální pomoc ohroženým skupinám, které ji samy nevyhledávají nebo odmítají. Historie streetworku sahá až do středověku, do České republiky se však dostal až v 90. letech minulého století, kdy ho začaly praktikovat většinou nestátní organizace.

Služba nejen pro narkomany, Mladá fronta DNES, 25.08.2009, Eva Kučerová s přispěním Hany Hejdukové