.adresář služeb

24 | 09 | 09

Nízkoprahový klub Chapadlo

Padají-li ke dnu, podrží je Chapadlo

Výběr z tisku (Napsali o nás): Charitní klubovna v Klatovech nabízí aktivně strávený čas i radu mladým lidem, kteří se potýkají s problémy. Třeba s drogami. Někdo je na tom líp a někdo hůř. A může na tom být ještě hůř, pokud mu někdo nepodá pomocnou ruku, pokud ho nepodrží. Mohou to být mladí lidé, kteří měli málo lásky, málo peněz, málo všeho. Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Chapadlo je jedním z projektů Oblastní charity v Klatovech. O Chapadle se na internetu píše: „Naším posláním je nabídnout dospívající mládeži mezi 12-23 lety, ohrožené společensky nežádoucími jevy, možnosti aktivního trávení volného času a dostupné poradenství, které by jim pomohly zapojit se do běžného života svých vrstevníků.“

Padnout ke dnu lze rychle Chapadlo je tu od toho, aby jedince, kteří spadnou, ať už svou nebo cizí vinou, chytilo a vytáhlo nahoru. V přízemním prostoru o třech místnostech v průchodu na horním okraji náměstí sedí jednou deset, jindy patnáct mladých lidí. Děvčátka v minisukních i Bivojové, od kterých by člověk nerad dostal herdu do zad. Na plácku před Chapadlem si skupina mladých, která tam pravidelně dochází, udělala jednou diskotéku. Disco s aparaturou pod širým nebem a s několika break a street dancery bylo něco, co se běžnému provozu vymykalo. Všechno se amatérsky natáčelo. „Byla to diskotéka pro nás, pro děti z charity, pro děti z ulice,“ vysvětluje Michal Habarta alias DJ Majk, jinak student Střední zemědělské školy. Kdo jsou to „my“? „Tak třeba takoví, co se s něčím trápí, co mají poruchu v sobě, flákají se po městě, nebo jsou i mentálně postižení,“ tvrdí Majk. „Lepší, když chodí do Chapadla, než aby fetovali.“ Otevřeno je tu dvakrát týdně. V Chapadle je možné koupit si limonádu nebo sušenky, poklábosit, sdělit zážitky. Provoz klubu se skládá z několika činností, které se vzájemně doplňují. „Máme tu internet, hrajem fotbálek, potkáváme kamarády, někteří se učí do školy. Když potřebujeme, dostaneme od pracovníků Chapadla radu,“ vysvětluje Jaroslav Habarta alias Habi.

Ve skutečnosti je toho ještě o trochu víc: šipky, kulečník, graffiti, balanční a stolní hry. Platí tu určitá pravidla. Tak třeba žádný alkohol, žádné drogy. „Do drog se dá lehko spadnout a těžko se vylejzá,“ říká Habi. Tenhle pekař bydlí, jak říká, s tetou a se strejdou a baví ho jezdit na kole a hrát fotbal. Jeho bratr je Majk, ten studuje, baví ho atletika a bydlí také s tetou a strejdou. A jejich kamarád Josef Motl zvaný Hobit bydlí s tátou, je nezaměstnaný, baví ho chodit se psem a hrát fotbal.

Ti tři mladí sedí na stole, pohupují nohama a vyprávějí, jaký za sebou mají život. Žádná procházka voňavým lesem. „Hlavní problém mladého člověka je nezaměstnanost,“ říká Habi úplně stejnými slovy jako britský režisér Ken Loach. „A drogy,“ dodává Majk. „Drogy se dneska dostanou i ve škole nebo kolem školy, nejčastěji marihuana a pervitin,“ vypráví o nástrahách mladého věku.

Spirála potíží „Většinou to je tak, že mladý člověk nemá práci, poflakuje se, je vlastně zoufalý, a z toho se dostane do alkoholu nebo drog,“ tvrdí Hobit. Habi ale vzápětí dodává: „Je ale míň těch, co se z toho nedostanou, než těch, co se dostanou ven, aspoň myslím.“ Provoz Chapadla zajišťuje osm lidí včetně dobrovolníků. Na stěně visí pravidla s právy a povinnostmi těch, co sem docházejí: „Mám právo volně vstoupit i odcházet z klubu. Mám právo zůstat v anonymitě. Mám právo říct si ke všemu svoje,“ píše se tam.

Chapadlo není jen místo, kde se mladí lidé mohou scházet, aniž by z toho byl průšvih. „Máme taky přednášky, třeba o vězení,“ vysvětluje Hobit. „Abychom věděli, jak to tam chodí, kdybychom se tam dostali.“ Pavel Bém, který se věnuje terénní práci na ulici, měl v Chapadle přednášku na téma Drogy, dealerství, vězení a cesta ven. Šlo o sdílení životního příběhu. „Johanka Peková nám přišla vyprávět o El Salvadoru. Johanka studovala gymnázium tady v Klatovech,“ vzpomíná na jednu z akcí Majk. Kluci a holky taky jezdí s Chapadlem na výlety. A na brigády. Měli také počítačový kurz, chodí do posilovny a šili panenky pro UNICEF. Připravují různé turnaje. Skupinky mladých také chodí do tělocvičny nebo hrají na kytaru. Přichystali preventivní výukové programy jako třeba „Hodnoty v mém životě“ nebo „Komunikuj(e)me spolu“. V klubu se měsíčně střídají dílny, besedy, turnaje. Možná je právě tohle to, co mladým lidem chybí. Protože, jak zpívá Zdeněk Svěrák, dělání je lék.

Nepřikazují, nementorují Vedoucí Chapadla je sociální pracovnice Jitka Komrsová. S mladými lidmi jedná jako rovný s rovným. Nepřikazuje, nementoruje. Spíš vysvětluje, proč je to nebo ono dobré dělat. Jejímu kolegovi Miroslavu Bufkovi je dvaadvacet let a hraje v rockové a punkové kapele SVZ. „Když se v životě něco sype, je to, jako když se protrhne hráz,“ říká Bufka. „A ta hráz se může protrhnout v podstatě kvůli čemukoli. Kvůli ztrátě holky nebo kvůli úmrtí v rodině.“

Z 5500 mladých lidí ve věku 15-23 let žijících na Klatovsku je určitě část náchylná dostat se do průšvihu. „Problémy rodičů se přenášejí na děti,“ říká Jitka Komrsová. „My chceme mladé lidi aktivizovat a ukázat jim, jak mohou trávit volný čas. A podpořit je při řešení životních situací a nástrah,“ vysvětluje.

Padají-li ke dnu, podrží je Chapadlo, 31.08.2009, Mladá fronta DNES, Radovan Holub