.adresář služeb

11 | 11 | 08

STAGE 5

Se streetworkery v první linii

Napsali o nás (výběr z tisku): "To bychom museli chodit ven s popelnicí," mírní mě streetworkeři, když je upozorňuju na písty od stříkaček nebo prázdné lahvičky od roztoku, ve kterém se rozdělává droga. "Sbíráme vyloženě jen buchny," poučuje mě Honza s Ondřejem z Progressive, když se s nimi jedno čtvrteční odpoledne vydám do terénu. Loni rozdali pražští "teréňáci" narkomanům více než dva miliony čistých stříkaček, použitých se jim jich vrátilo asi o šedesát tisíc méně. S pátráním po použitých jehlách začínáme v parčíku na Janáčkově nábřeží, pak se přesouváme na Karlovo náměstí, které se prý v poslední době stává jedním z center drogového frmolu.

Za klienty k Muzeu

Přibíhá k nám první "klientka". Mladá, nehádala bych jí víc než osmnáct. Vymění si "buchny" a prohodí s teréňáky pár slov. "My to tady taky sbíráme. Jsme takoví vaši spolupracovníci," směje se a mě poprvé - ale zdaleka ne naposledy - napadá otázka: Proč si kazí život fetem?

Když na Karláku vysbíráme asi čtyřicet stříkaček, přesouváme se do centra dění - k Národnímu muzeu. "Jak to, že nemáš žádný špinavý? Ty je zahazuješ? Tak je aspoň odhazuj zavřené, nebo třeba v PET lahvi," poučují jednoho z klientů, kterého tam potkáme. Práce streetworkerů totiž zdaleka není jen o výměně stříkaček. Jde také o to, získat kontakt s uživateli a snažit se je motivovat k bezpečnějšímu užívání.

Žhavým tématem je i žloutenka. "Slyšels o očkování?" Většina tvrdí, že očkovaná je, zbytek si bere informační letáky. Asi polovina z těch, kteří za námi během odpoledne přicházejí, jsou Romové trávící život před Hlavním nádražím nebo od pohledu drogami zničené existence s boláky na rukou a ve špinavém oblečení. Dost je ale i těch, od kterých mě hláška "potřebuju vyměnit" překvapí. Například od pohledného mladíka ve značkovém oblečení, který vyskakuje z auta nad Václavákem. "To je ještě dobrý, máme i překvapivější klienty. Dlouhou dobu si k nám chodil měnit dokonce týpek v obleku. Asi před půl rokem zmizel, tak snad se s tím vypořádal," vypráví Honza.

Přestane? Začne zas lepit letadýlka?

Míříme k Hlavnímu nádraží. "Chcete klepky?" mumlá týpek s očima navrch hlavy a droga s ním lomcuje tak, že málem padá na mě. Nerozumím mu, a tak zmateně kývu hlavou. "To teda nechceme," zachraňují situaci streetworkeři a vysvětlují mi, že si nás spletl s feťáckými kolegy a snažil se nám prodat psychofarmaka. Léky, jako je rohypnol, lexaurin nebo rivotril, se prý uživatelé opiátů často "domašťují". "Hodně rychle si tak přivodí takzvanou křížovou závislost," kroutí hlavou Honza a zmiňuje další podobně smutné případy. "Oblíbené jsou také automaty. Doufají, že si na nich vydělají na drogy, ale většinou to končí tak, že pak neví, na co shánět peníze dřív."

"Teda to je dneska mrtvo, oni snad všichni přestali brát, zatímco jsem byl na dovolené," vtipkuje Honza, když si po dvou hodinách chůze sedneme na lavičku u Hlavního nádraží. Netrvá dlouho a přicházejí Romové v montérkách úklidových služeb. Narkomanů, kteří si na drogy vydělávají poctivou prací, ale celkově moc není. Krádeže, prostituce nebo kšeftování s drogami či léky jsou přece jen rychlejší cestou k penězům. Paradoxně ti nejšpinavější bývají ti nejslušnější. "Říkají nám, že mají morální zábrany se živit nelegálně, a tak prohrabávají smetí, nosí do sběru kovy a podobně. Naopak ti, kteří se živí krádežemi, musejí vypadat co nejlíp, aby nebudili podezření," poučuje mě Ondřej.

"Tak jsem to vyhrál," volá na nás zdálky drobný mladík. Mluví o soudu. Byl obžalován z krádeže na benzince, 18 měsíců podmíněně mu přišlo nespravedlivé, tak se odvolal a soud mu trest snížil na polovinu. Bere to jako motivaci, aby po dlouhých letech přestal s heroinem. "Vždycky jsem rád modelařil, mám doma stohy časopisu Modelář, už se těším, až se k tomu zase vrátím, na drogách nemá člověk žádné koníčky," stěžuje si a z ledvinky vytahuje monočlánek do letadýlka. "Přestane?" ptám se streetworkerů, když se se sympatickým heroinistou rozloučíme. "Těžko říct. To se nedá odhadnout. A většinou se to nedozvíme ani zpětně. Když někoho přestaneme vídat, můžeme jen doufat, že je to proto, že přestal."

Se streetworkery v první linii, Instinkt, 25.9. 2008