30 | 04 | 08

StreetWork.cz

Jak jsem se mohl...

Výběr z tisku: Zástupce starosty (městské části Prahy 11) Jan Meixner (ODS) komentuje:

Nedávno jsem byl na poradě ředitelů základních a mateřských škol přítomen prezentaci „Poradkyně pro bezpečný interiér“, která informovala jak vybavit školní a školkové třídy, aby byly bezpečné. Dozvěděl jsme se, jaká nebezpečí číhají na děti, pokud se ocitnou v blízkosti jakéhokoliv klasického rohu, třeba u stolu, nebo klasické hrany, třeba u krytu na topení a jaká zranění mohou vzniknout uklouznutím na běžné podlahové krytině…Takže, rohy a hrany zaoblit a podlahové krytiny používat pouze s protiskluznou úpravou…!
Vzpomínám si, když výška našich dětí, ale i dětí našich přátel, dosáhla hodnoty deseti centimetrů nad okraj stolu, vysvětlili jsme jim s manželkou, že když nebudou dávat pozor, rozbijí si čumáčky. A když budou lítat jako splašení, natlučou si prdýlky. Za nějaký čas si vyzkoušeli, že máme pravdu a bylo po problému. Přesně tak to udělali naše rodiče.
V té souvislosti jsme se vzpomněl na jiné jednání na téma „Nemotivovaná mládež a nízkoprahové služby“, ve kterých se tato skupina lidí setkává, a mé myšlenky se opět vrátili do minulosti. Hudební škola, sportovní klub, skautská organizace a báječné rodinné akce. Tak vypadalo moje dětství a po letech i mých dětí. Motivace jak prožít volný čas byla tím posledním, co jsme řešili.
A poslední vzpomínka v té souvislosti patřila mému tátovi. Neumím si představit, že bych se mu doma stěžoval na paní učitelku proto, že na mě křičela, nebo na pana učitele, že mně zakroutil uchem, protože jsem zlobil. A já zlobil. V takovém případě by mi táta ještě jednu přidal. A vlastně i díky tátovým pohlavkům jsem žádný nízkoprahový klub nepotřeboval. Dodatečně…díky tati.
Někdy mě napadá, jak jsem se mohl bez výše uvedených a jim podobných vymožeností dožít svého věku…

Klíč č. 8 ze dne 15. dubna 2008, čtrnáctideník městské části Praha 11