.adresář služeb

25 | 03 | 08

StreetWork.cz

Dospívání je čím dál rizikovější

Výběr z tisku: Období puberty a adolescence potomků dokázalo rodičům odjakživa „zahrát na nervy“. Hormonální změny a snahu prosadit vlastní představu života u dospívajících doprovázejí změny nálad a chování, které většinu vychovatelů zneklidní či úplně vykolejí. V posledních desetiletích k těmto projevům přibyl nový a nebezpečnější problém. Označuje se jako syndrom rizikového chování v dospívání (odborně syndrom SRCH-D).

Světová zdravotnická organizace (WHO) označila dospívající v rozvinutých zemích světa za rizikovou populační skupinu. Odborníci dokonce hovoří o tzv. nové morbiditě mládeže. V ekonomicky vyspělých státech totiž pubescenti a adolescenti podléhají tak nebezpečným trendům, že je to bezprostředně ohrožuje na životě, popřípadě to vede k trvalým zdravotním následkům.

Společnost prosazující svobodu jako prioritu hodnot naprosto není připravena na to, že mladí lidé se ve jménu svobody vymezují tak, až jsou rodiče, pedagogové, psychologové i lékaři prakticky bezmocní. A to nejen z hlediska jednotlivců, kteří mají strach a zájem o „své dítě“, ale i vzhledem k obrovské ekonomické zátěži, jíž léčba a řešení důsledků rizikového chování mládeže představuje celospolečensky.

Největšími riziky jsou závislosti, agresivita či nevhodné sexuální chování
Okruhy problémů jsou podle WHO v zásadě tři, přičemž je bohužel velmi časté, že na sebe navazují a kombinují se. Jejich výčet nepřekvapí, ale rozhodně stojí za hlubší zamyšlení…

Prvním z nich je zneužívání návykových látek (od nikotinu přes alkohol a kabanoidy až k takzvaným tvrdým drogám), a to v takovém měřítku, že se už stalo spíš normou než něčím výjimečným.

Druhá oblast týkající se psychosociálních poruch je velmi široká. Patří sem agresivita vůči ostatním i vůči vlastní osobě, včetně vražd a sebevražd, kriminální chování (od fatálního nerespektování dopravních předpisů, vandalství či krádeží přes šikanu až k „bezdůvodným“ krutým zločinům). Ale také úzkosti, depresivní stavy, poruchy příjmu potravy a další.

Třetí nebezpečnou sférou je nevhodné sexuální chování, které mimo jiné vede k předčasným a nechtěným těhotenstvím, či naopak k neplodnosti a k závažným zdravotním následkům vinou pohlavně přenosných chorob.

Co s tím?
Preventivní programy, za něž se vydávají obrovské finanční částky, se dosud jako příliš efektivní neprojevily. Výzkumy a sběr statistických údajů jsou jistě potřebné, ale zatím nás zahrnují jen děsivými fakty, nikoli návrhy funkčních řešení. Krizové linky a poradny svůj smysl zaručeně mají, avšak jejich pomoc se podobá kapce v moři, protože těch, kteří se na ně neobrátí, bude vždy velká většina. A že věc nevyřeší žádný zákon, ani sebelépe formulovaný, je nasnadě.

Psychologové dokládají, že všechny tři zmíněné okruhy nebezpečí jsou vyvolány především snahou dospívajících pomoci si z problémů s vlastní osobností v současném světě – tedy dodat si sebevědomí, získat obdiv, utéct „do jiného světa“, zařadit se do společenství vrstevníků.

Z toho zajisté plyne, že právě pomoc v této oblasti by měla být nejúčinnějším východiskem. Zamyslet se nad tím, jak konkrétně ji může zajistit každý „rozumný dospělý“, je tedy zřejmě zatím jediným možným doporučením…

Dospívání je čím dál rizikovější, www.novinky.cz, 12. 3. 2008, Agáta Fischerová, Novinky