.adresář služeb

07 | 02 | 08

Klub Zvonice

Kdo je typický klient a cílová skupina?

Při práci v NZDM a při tvorbě struktury, metodik a vůbec koncepce klubu se potkáváme s potřebou definice cílové skupiny a také s popisem typického klienta. I u nás se s touto potřebou pereme. Zde jsou některé úvahy a popis reality, ve které se pohybujeme. Určitě bude mnoho takových, kteří nebudou souhlasit, ale snad se najdou i tací, pro které to bude situace podobná té z jejich klubu. Také si uvědomuji rozdílnosti jednotlivých NZDM podle toho kde jsou situovány a s jakou cílovou skupinou pracují.

Náš klub je situován do malého města, nachází se v parku ve středu města, v místě, kde mladí lidé scházeli ještě před vznikem klubu. Je možné říci, že klub vznikl jako reakce na tuto situaci a s ní spojené negativní jevy. Jako cílovou skupinu jsme zvolili děti a mládež ve věku 6–20 let.

Definovat typického klienta vzhledem k široké cílové skupině, jakou jsme si zvolili, není jednoduché. Klienty v našem zařízení dělíme do dvou věkových skupin, které se mezi sebou přirozeně prolínají. Často se pohybují společně, jsou mezi nimi rozvětvené rodinné vztahy, kde se starší starají o mladší sourozence. Tato situace je ve skupině normální, jedná se o žitou skupinovou normu cílové skupiny. Měli jsme i rodiny se 13 dětmi, kde starší dívky v podstatě vychovávají mladší sourozence. Nejedná se neobvyklý jev, rodiny s 6 či 8 dětmi jsou běžné. Setkáváme se s názorem o neefektivitě příliš široké cílové skupiny a nemožnosti dostatečné a kvalitní práce s takovou skupinou. V našem zařízení jsme po osmi letech zkušeností došli k jinému názoru. Přesto je definice cílové skupiny stálým tématem k diskuzi.

Převážnou většinu našich klientů tvoří děti romského původu a jejich žité skupinové normy se významně liší od našich „gádžovských“ předpokladů a norem. Často se setkáváme se situací kdy se pracovníci a kolegové snaží urputně bránit svá stanoviska, předpokládají správnost vlastních norem a jejich aplikaci na tuto cílovou skupinu považují za naprosto přirozenou a účelnou. Dochází při tom k narušování vztahu pracovník-klient (a vlastně i cílová skupina) a také k nepřirozenému separování klientů v cílové skupině.

Typický klient

Pokusíme-li se definovat a popsat typického klienta, musíme popsat dva až tři takové klienty, nebo spíše skupiny klientů.

Skupina první…

Jedná o romské děti ve věku do 12 let. Jsou to děti velmi často rodinně a sociálně provázané, žijící v uzavřené lokalitě (skupině). Zažívají komplikované rodinné vztahy, často rozpad rodiny, nevlastní rodič, jeden nebo oba rodiče pijí, násilí v rodině. Mají velmi špatné sociální zázemí, problémy ve škole, velmi často chodí na speciální školu. Špatně se začleňují mimo romskou skupinu, kopírují chování „okoukané“ v rodině. Experimentují s kouřením, s vyšším věkem se stávají pravidelnými kuřáky. Už i v této skupině se objevují experimenty s marihuanou. Velmi často jsou nespolehlivé v časových požadavcích, což je dáno dílem mentalitou a dílem také tím, že neznají hodiny.
Vyhledávají program, velmi dobře reagují na jakékoli podněty, ochotně se zapojují do připravené činnosti. Vyhledávají nové vztahy a často se snaží upoutat ke konkrétnímu pracovníkovi.
Z výchovného hlediska jsou nejčastějšími problémy vulgarita, nespolehlivost, objevuje se verbální i fyzické násilí ve skupině. Problémem také bývají špatné hygienické návyky. Pravidla dodržují dobře v případě, že „jsou vidět“, jinak se chovají spontánně, tak jak jsou zvyklé a jak vidí okolo sebe.
U této skupiny pracujeme na rozšiřování motorických a vědomostních dovedností, práci ve skupině, spolupráci, respektu k autoritě a také na respektování pravidel. Budujeme základní hygienické návyky. Důležité je vybudování důvěry a bezpečného prostředí pro tyto děti. Při přechodu dětí z této věkové skupiny do skupiny druhé je vidět zřetelný rozdíl v chování a přijímání autorit než u dětí, které v tomto věku přicházejí do druhé skupiny a klubu jako nové. Zde se objevuje velmi pozitivní faktor kontinuity práce s celou cílovou skupinou, dlouhodobé upevňování sociálních dovedností, předávání pozitivních vzorů a vzorců chování.

Skupina druhá…

Ve druhé skupině se jedná především o romské chlapce ve věku od 13-ti let. Do této skupiny přechází mladší chlapci s nástupem puberty. To znamená, že jejich rodinné a sociální zázemí je v podstatě stejné jako u první skupiny. Typická je snaha o dominanci ve vrstevnické skupině, velmi často i za cenu konfliktů s dospělými. Drtivá většina těchto chlapců kouří, pije alkohol, obvykle mají zkušenost s drogami, především s marihuanou. Objevují se kontakty s dealery drog, problémy ve škole, drobná kriminalita a také zkušenost s policií. Nerespektují autority, především dané společenskou hierarchií. Lepší situace je u autorit vybudovaných na základě dlouhodobých vztahů. Verbální i fyzická agresivita uvnitř skupiny a také navenek je běžná. Sklony ničit věci, poškozovat veřejný majetek, vyžívání míst a prostorů. Příkladem mohou být lavičky v parku, po kterých se skupina pohybuje. Vyberou si jednu konkrétní, ničí jo i okolí a v okamžiku, kdy je nepoužitelná nebo zasypaná odpadky, přesouvají se na jinou.
Bývají náladoví. Nálady jsou často hodně polarizované. Opakovaně zdůrazňují, jak moc klub a pracovníky v něm nepotřebují, přesto se stále vrací. V situaci, kdy dochází ke konfliktu s pracovníkem, např. při řešení respektování pravidel, objevuje se nařčení z diskriminace nebo rasismu na adresu pracovníka (kdybych nebyl cigán, nemusel bych…, tohle musím jen proto, že jsem cigán… apod.). Poté se často přichází omluvit. Pravidla znají, hledají v nich skuliny a testují na nich a jejich cíleném nerespektování pracovníky a pevnost jejich postojů. To je na jednu stranu nepříjemné a může to vést ke konfliktům, na druhou stranu se jedná o dobrý prostředek pro práci s výchovnou situací. Jako takové je potřeba tyto situace nepřehlížet, vyhledávat je. Je možné a řekl bych přímo nezbytné využít je pro upevňování pravidel, pozice pracovníka, a také jako modely řešení konfliktních situací. Zbytek skupiny vnímá a silně zažívá, jak byla tato situace vyřešena, a tento moment se může stát novou normou.
Vyhledávají spíše prostor, případně požitky v klubu (kulečník, fotbálek atd.), rádi soutěží mezi sebou, případně i s pracovníky. Stejně jako u první skupiny je zde vidět potřeba vztahu, důvěry a bezpečného prostoru.
Nejčastějšími výchovnými problémy jsou agresivita, vulgarita, nerespektování pravidel a autority, legální i nelegální drogy, ničení a poškozování věcí, drobná kriminalita, záškoláctví, případně problémy ve škole.
Pracujeme především s konkrétními situacemi a problémy, zaměřujeme se na problém jako takový, ne na situaci, kterou způsobuje. Negativní vzory a případné konflikty využíváme pozitivně pro práci s výchovnou situací. Dobré řešení takových situací přináší dlouhodobý a pozitivní dopad na celou skupinu. Dochází k vytváření nových norem a vzorců chování.

Skupina třetí…

Třetí skupinou jsou romské dívky ve věku od 12 let. Prochází pubertou a klub často navštěvují se svými „partnery“ z druhé skupiny. Sami klub navštěvují málo. Jedná se o skupinu, se kterou momentálně příliš nepracujeme a chceme se na ni více zaměřit. Jak vytvářením cíleného programu pro tuto skupinu, tak nabídkou možností a informací v klubu.
Jejich sociální a rodinné zázemí je stejné jako u předchozích dvou skupin.
Důležité při práci s celou cílovou skupinou je uvědomit si kulturní a sociální odlišnosti, jiné skupinové a žité normy. Nechceme se přiblížit tomu, co dělá společnost, ale více přijímat přirozenou strukturu jejich sociální skupiny. Slepá aplikace vlastních norem a „nucení“ něčeho, co je pro tuto skupinu silně nepřirozené, je kontraproduktivní.
Práce s propojenou a širokou věkovou skupinou je jistě diskutabilní a v mnoha ohledech i těžší, na druhou stranu faktor kontinuity a respektu ke skupině toto vyvažuje. Například to, že neoddělujeme sourozence a kamarády jen proto, že nepatří do cílové skupiny věkem, je velmi přínosné. Zvláště v okamžiku, kdy separace a oddělování těchto dětí je v jejich životě běžně zažívanou skutečností. Klienti také vnímají to, že je bereme jako skupinu a především takové, jací jsou, včetně jejich zažitých zvyklostí. Většina našich klientů dochází do klubu průběžně po několik let a z našich zkušeností mají tito klienti větší šance na uplatnění ve společnosti. Jako příklady mohu uvést klientku, která do klubu docházela od svých 10-ti let, v současné době úspěšně studuje, v klubu začala pracovat jako lektorka, je spolehlivá a dobře se začlenila. Pro srovnání její starší sestra nedokončila školu, ve stejném věku byla bez práce a podruhé těhotná, přičemž do klubu přišla v pozdějším věku 16-ti let. Jiná klientka studuje sociálně právní školu a v klubu chce absolvovat praxi. Do klubu dochází od 8 let. Stejně tak je možné, že by tomu tak bylo i v případě, kdy by klub s těmito dětmi nepracoval. V tom je bohužel měřitelnost výsledků naší práce složitá. Obecně mohu konstatovat, že děti procházející klubem delší dobu kontinuálně od nižšího věku se častěji vrací a jejich situace je lepší než u „nárazových“ klientů.
Na druhou stranu jsou situace, kdy je skutečně výhodnější pracovat s menší skupinou věkově si blízkou, a proto se snažíme vytvořit v klubu takovou strukturu času, aby bylo možné se cíleně věnovat jednotlivým skupinám a přitom zachovat i možnost práce s přirozenou skupinou.

Časová struktura a rozdělení cílové skupiny

První skupině jsme momentálně vyhradili 3 hodiny z celkového počtu 20 hodin, kdy je klub otevřen pouze pro ně. Děti v hraničním věku si samy mohou zvolit, ve které skupině se cítí lépe. V době, kdy je klub otevřen pro druhou skupinu, do klubu nemohou.
Druhá skupina má vyhrazen jeden den, tj. 3 hodiny. 10 hodin je vyplněno činností, kterou vedou lektoři, kdy je klub otevřen pro obě skupiny, lektor si připravuje konkrétní činnost, do které se může zapojit kdokoli, kontaktní pracovník se věnuje ostatním klientům.
Zbylý čas je klub otevřen pro obě skupiny společně.
V této chvíli zvažujeme množství času věnovaného jednotlivým skupinám. Pro toto rozhodování jsme zavedli od ledna 2008 nové statistiky návštěvnosti klubu a jejich vyhodnocením by se měla ukázat potřeba času pro skupiny. Předpokládaný horizont vyhodnocení je v červnu 2008.

Budu rád za všechny reakce a komentáře k tomuto tématu na nouza.jaroslav@tiscali.cz. Náš web je www.leccos.cz a pirátské stránky pro děti www.janok.cz/zvonice.htm .

Jarda Nouza
koordinátor NZDM Zvonice