.adresář služeb

07 | 01 | 08

StreetWork.cz

Hustě vymazlená storka

Výběr z tisku: Přečtěte si titulek článku ještě jednou a požádejte mladší sestru nebo dceru o překlad. Pokud je pravidelnou čtenářkou dívčích časopisů, kterých se v České republice prodá každý měsíc kolem čtvrt miliónu, nejenže těmhle výrazům rozumí, ale možná je sama používá. Jakou řečí komunikují s "MLADÝMI REBELKAMI" jejich "suprový časáky"? A dá se prostřednictvím časté četby jazyk naočkovat?

Na holčičí magazíny se svádí všechno možné: podněcují své čtenářky k nadměrné konzumaci hmotných statků, zapříčiňují bulimii a mentální anorexii, svádějí dívky k předčasnému sexu a prezentují jejich vrstevníky mužského pohlaví jako modly, k nimž je třeba obdivně vzhlížet a lovit je pomocí "svůdných pohledů". Tohle všechno je jistě zčásti pravda. Ovšem, jak upozorňuje kanadská socioložka Dawn Currieová, je nutné tyto časopisy brát vážně a respektovat je, už jen proto, že jde o "jeden z mála prostorů, kde se o mládeži referuje pozitivně a jsou probírány její každodenní problémy". Tyto časopisy jsou jednoduše specifickým fenoménem, který je pro mnoho dívek v době dospívání nezbytnou pomůckou.

TEENAGERSKÁ SUBKULTURA

Kromě výše popsaných existuje ještě jeden prokazatelný vliv dívčích magazínů, na nějž se často zapomíná: vytvářejí specifický komunikační kód, který dívky obratem přejímají a šíří. Redaktorky se totiž přirozeně snaží napodobovat slang mládeže, řeč, jakou se mezi sebou holčičí teenagerská subkultura dorozumívá. Snaha o autentický jazyk čtenářek má navodit atmosféru intimity a překlenout časovou, prostorovou a věkovou hranici mezi oběma stranami komunikačního procesu. Redaktorky se tak řídí úvahou, že pokud nerozumíte tomu, co prodejce říká, jeho výrobek si nikdy nekoupíte, zatímco když na vás promluví jazykem důvěrně známým, bude vás mít po chvíli v hrsti.

A české dívčí časopisy své čtenářky v hrsti mají. Jejich prodaný náklad na rozdíl od nákladu ostatních tištěných médií nijak výrazně neklesá ani nezanikají jako jejich zahraniční protějšky Elle Girl a Teen People, jež navíc disponovaly zázemím bohatých amerických vydavatelských domů. Naopak, v Česku se dokonce rodí nové produkty a zabydlují se na zdánlivě malém trhu, ať už jde o Šťastnou třináctku, částečně překládanou z polštiny, nebo křesťansky orientovaný dívčí měsíčník IN! Čtyři komerčně nejúspěšnější mušketýři na českém trhu, čtrnáctideník BravoGIRL! a měsíčníky Dívka, COSMOgirl! a Top dívky, sice nikdy nedosáhnou třinácti miliónů čtenářek jako nejprodávanější časopis světa, americká Seventeen, vycházející již od roku 1944, ale zasahují většinu teenagerek v republice.

Podle statistického projektu Median, který monitoruje čtenost tiskovin, je měsíčně čte téměř milión dívek (počítejme i s těžko postižitelnou menšinou jiných čtenářů, například osvícených matek, jež do časopisu dříve nahlédnou, než ho dceři předplatí). Samozřejmě, mnoho dívek čte několik různých holčičích časopisů najednou, a je tedy nutné onen necelý milión čtenářek zredukovat - řekněme na půl miliónu.

Podle mého dotazníkového šetření četlo ze skupiny padesáti dívek hned třicet z nich dívčí časopisy pravidelně a osmadvacet drželo někdy v ruce každý ze zmíněných čtyř nejprodávanějších titulů. Dalších patnáct znalo alespoň tři z nich.

HIMBAJS ŠŮVIKS JE OUT

Každá sociální skupina disponuje určitým specifickým jazykem a řeč dívek je zvláště nápadná. Bývá také často předmětem kritiky. Vyznačuje se vysokou mírou kontaktovosti (častá oslovování čtenářky, řečnické otázky) a emocionálnosti. Holky v běžné mluvě používají nespisovnou češtinu plnou zdrobnělin, nebo naopak vulgarismů a časopisy se tomu plně přizpůsobily. Dobře vystihují i typické holčičí přehánění a zveličování: ten nejúžasnější, nejsladší a nejkrásnější kluk ve fotorománech pokaždé chodí s grandiózní pipkou. Ve světě pubescentních ulítlých rebelek (tak donedávna nazývala své čtenářky COSMOgirl!) je prostě všechno buď maximálně boží, nebo ultimátní vopruz, chápete?

Dalším prvkem, který jazyk dívek dotváří, jsou moderní anglicismy z oblasti dívčích zájmů (push-upka, outfit, chatování, ultramini, supersexy). O nich ještě na tuty musíme hodit řeč.

Redaktorky dívčích časopisů si významnost dívčího jazyka pro holky samotné uvědomují - samy jsou ženy (muže mezi nimi až na jakéhosi Tazzýýýka z Dívky opravdu nenajdeme), většinou velmi mladé, a holčičí mluvu donedávna používaly. Alžběta Lukešová, zástupkyně šéfredaktorky měsíčníku Dívka, však přiznává: "Když kvůli zpětné vazbě občas pořádáme sezení se čtenářkami, diskutujeme hlavně o tématech a na jejich vnímání našeho jazyka se moc neptáme."

Je tedy pro redaktorky používání jazyka dívek tak, jak si je představují, zcela automatické? Pro Tazzýýýka rozhodně: "Většinou ve článcích používám jazyk, kterým opravdu mluvím. Samozřejmě to občas posunu o úroveň výš, dělám si z věcí, o kterých píšu, trochu srandu." Jeho redakční kolegyně Lukešová na to jde seriózněji: "Přizpůsobuji jazyk, který při psaní užívám, tomu, jak dívky skutečně mluví. Pro nás je hodně důležité, aby nám čtenářky rozuměly."

Jenže výrazy odposlouchané v tramvaji nebo vyčtené z dívčích internetových blogů redaktorky často nadužívají. Články tak mnohdy dopadnou jako afektovaná parodie, která se části publika může zdát vážně totálně super a dóóóóst efektní, ale podle jiných je výsledkem nesrozumitelná storka, která maximálně zprudí.

Je zřejmé, že do plantážníků si dnešní holky nenadávají a výrazům z Rychlých šípů a někdejších Ohníčků nebo Filipů by už nejspíš nerozuměly. Chápou ale to, co se jim snaží říct jejich dnešní média?

KDO VYMEJŠLEL TY SLOVA?

Když jsem po padesátce dívek ve věku 11-22 let, pocházejících z různých koutů republiky a dosáhnuvších rozličných stupňů vzdělání, v dotaznících chtěla, aby doplnily synonyma nebo zapojením do kontextu vysvětlily několik výrazů vybraných z dívčích časopisů, nečekala jsem, že je všechny pochopí správně. Chtěla jsem se jen ujistit, že pravidelné čtenářky dívčích časopisů aktivně užívají tu zvláštní řeč, kterou zmíněné časopisy pomáhají šířit a snad i vytvářet, nebo že tomuto slangu na rozdíl od "nečtenářek" alespoň rozumějí. Nebudu vás napínat: tato teorie se potvrdila.

Čtrnáctiletá pravidelná čtenářka Top dívky, jež často čte i jiné dívčí časopisy, znala z dvanácti výrazů testovaných na porozumění hned deset, z čehož čtyři označila za součást své aktivní slovní zásoby. Třináctiletá Pražanka, která čte pravidelně hned šest časopisů pro mládež, znala význam všech sledovaných slov až na jediné a osm z nich běžně používá. Zato dívky, jež dívčí časopisy nečtou, byly vesměs schopny porozumět jen některým, zpravidla zcela náhodným slovům. Několik nečtenářek dívčích časopisů bylo tímto úkolem dokonale otráveno - měly podobně jako ve škole pocit, že když nechají papír prázdný, neprojdou testem. Vedle prázdných kolonek tedy alespoň připisovaly, co si o sledovaných výrazech myslí: "Kdo vymejšlel ty slova?"; "Takhle máme mluvit my?" Posuďte sami ...

Význam slova vychytaný (tj. kvalitní, dobře připravený) znalo 68 procent respondentek, z čehož jej 28 procent aktivně používá, zatímco zbylé dívky slovo neznají. Výrazu vymazlený (dobře vypadající, příjemný) naopak nerozumí celých 70 procent respondentek a význam slov pochystat (připravit) a sprďák správně popsala jen polovina dotázaných.

Když došlo na vysvětlování vět a sousloví, ukázalo se, že bez začlenění do širšího kontextu to prostě nejde. Pravda, dvě třetiny pochopily, že větu ta je vostrá použijeme při popisu nějaký sebevědomý tvrďačky. Ovšem obratu má to tak hozený (tedy pojímá to takto) rozumělo bez kontextu pouhých 16 procent dotázaných a sousloví to je fakt hustě vymazlenej týpek (to je opravdu moc hezký kluk) dekódovalo podle konvenčního významu pouze 42 procent respondentek, přičemž jedna odhadla význam úplně opačně: "Tohle je fakt rozmazlenej hlupák."

SMAJLÍK

Pokud jde o češtinu, jsou někteří příslušníci našeho národa neobyčejně konzervativní (pardon, konservativní). Na spisovný jazyk si nenechají sáhnout, ačkoli ho v běžné konverzaci prakticky neužívají. Vzpomeňte například, jak nová Pravidla českého pravopisu v roce 1993 kodifikovala u slov cizího původu kromě varianty sufixu -ismus i -izmus, korespondující lépe se správnou výslovností. Deník Mladá fronta Dnes začal tuto novinku ve svých textech používat, ovšem rozhořčené dopisy čtenářů protestujících proti -izmům, režizérům a diskuzím ho donutily poslušně se vrátit do vyježděných kolejí.

Znám také nespočet studentů filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kteří si tvrdošíjně odmítají psát do indexů jinou podobu názvu školy než filosofická fakulta University Karlovy s tím, že ona dvě "z" v současné podobě názvu jsou nepůvodní a neodpovídají etymologickému původu slova.

Dívčí časopisy jsou v tomto ohledu naopak velmi volnomyšlenkářské: rády používají nespisovnou češtinu prostého lidu a obohacují ji o množství novotvarů: vychytávka, láskování, vymazlená ložnička, vysmáté cedulky, sexice. Jen pokud jde o vulgarismy, jsou poněkud zdrženlivější - zřejmě aby neohrozily mravní bezúhonnost dívek (kterým občas servírují materiály o sexu hraničící s pornografií). Vulgarismů je v textech pomálu, a navíc jsou převážně vytečkované - Jsem s***ka, Když nejde o život, tak jde o h...., což alespoň spolu s často užívanými metaforami a přirovnáními burcuje čtenářčinu představivost.

Z e-mailové a SMS komunikace pak časopisy přejaly nekonvenční smajlík - :o) -, jímž redaktorky takřka na každé stránce vyjadřují ve zkratce a s velkou mírou zkreslení různé emoce. Faktem je, že smajlíky se prodraly už i do korespondence dospělých stejně jako výrazy čauky nebo pohodička.

Smajlíkem se dá nahradit spousta krásných slov, na jejichž užívání se holky vykašlou, mají-li po ruce chatrnou náhražku v podobě několika typografických znamének.

"To je to samí jako kdyby sme byli ve školce a neuměli psát takže místo toho kreslíme obrázky," domnívá se patnáctiletá respondentka mého dotazníkového šetření, na rozdíl od 70 procent dotázaných, kterým smajlíky vůbec nevadí. Má zatraceně pravdu, až na to, že by měla malinko vypilovat pravopis. Gramatickými chybami mimochodem dívčí časopisy zdaleka nehýří. A kromě toho, že na stránkách Dívky & co. najdou holky všechno, co jim mamka s taťkou zapomněli říct o antikoncepci, misionářské poloze a vytrhávání obočí, rozšíří si anglickou slovní zásobu - ať chtějí, nebo nechtějí.

LEC SPÍK INGLIŠ

Všimli jste si, jak sexy a trendy ty anglicismy vlastně jsou? Sami možná s top managementem na brífincích provádíte brainstorming nebo online chatujete na webu, což je samozřejmě cool a suprový, a vůbec si neuvědomujete, že nějací crazy lůzři vám neporozumějí ani slovo. Když listujete dívčími časopisy, na každé stránce najdete minimálně jedno anglické slovo a občas také víc než desítku anglicismů. O obálkách magazínů nemluvě. Ivana Sochůrková, projektová manažerka vydavatelství Bauermedia, které má v portfoliu Dívku a BravoGIRL!, se domnívá, že jsou tyto časopisy srozumitelné všem teenagerkám: "Na anglicismy jsou dnes děti zvyklé a běžně je používají, vždyť je jich plný Internet. Navíc řada výrazů v češtině nefunguje, působí nemoderně a moc konvenčně - naopak je tu love story, beauty a tak dál."

Jenže oproti jejímu očekávání holky cizím výrazům, jež na ně časopisy chrlí jen proto, že je to in a up-to-date, často nerozumějí. Zvláště pokud ve škole mají angličtinu jako druhý jazyk, mohou si v článcích připadat ztracené v překladu. I tak pro mě byla velkým překvapením reakce mých padesáti dotazovaných na velmi moderní anglicismus outfit, tedy "vhodný oděv, oblečení, šaty; celkový vzhled někoho tvořený kombinací oblečení, bot a doplňků", jak se píše v Nových slovech v češtině, slovníku neologismů. V tomto smyslu však slovo outfit pochopilo jen 16 procent respondentek, zatímco dvě třetiny dívek vůbec neporozuměly významu a uváděly jako synonyma "vypadá špatně", "nemoderní, nudné", "není v módě" - tedy výrazy významu přesně opačného. Důvodem pro nepochopení je zřejmě to, že out znamená v americké angličtině i bez a mimo; dívky si mohly slovo outfit vysvětlit jako "mimo vkus" nebo "bez vkusu". Zato vžitý anglicismus celebrita znaly skoro všechny.

ČÍST, NEBO NEČÍST?

To je, oč tu běží. Jsou holčičí časopisy nezávadné? Ne tak docela - a jejich potenciální čtenářky si to uvědomují: "Osoby v nich vyzdvihované jsou mi často nesympatické"; "Sou tam jenom samí keci a nepravdiví drby"; "Je to BULVÁR a jsou to jen výmysly."

I kdyby to byla částečně pravda, což nejspíš je, pořád je tu několik dobrých důvodů, proč dívčí časopis občas otevřít: "Jsou tam docela dobrý rady"; "Zajímají mě módní typy, návrhy na účesy, ráda čtu fotoromán a novinky ze světa celebrit"; "Chci mít větší přehled v módě, muzice a také si vyzkoušet nějaké testy."

Průvodce po světě dospívání potřebuje spousta dívek, tak proč jim jej po společné diskusi rodičů a potomka o smyslu a poslání těchto tiskovin nedopřát. Jen musíte doufat, že hustý výrazy, zvláště ty famózně vymazlený, kterými nás mladé slečny deptají v ranním autobuse i u stolu při večeři, v procesu transformace dívky v ženu spolu s akné a prudkými změnami nálad zmizí v nenávratnu.

HOLČIČINA PRO SAMOUKY

Tak tohle jsme my, tady a teď - žádnej pravěkej pokec, ale solidní slovní zásoba z časáků, z chatu a blogů pár cool rebelek. Tady máte ňáký hinty, abysme si rozuměli.

AHOJKY, ČAUKY - vás zdravim!
KOTĚ, ROŠTĚNKA - těší mě, to sem já, aspoň podle většiny týpků :-)
TÝPEK - můj idol, prostě milášek
BLBÍN - toho nechci, pozéra
DRSANKA - moje megavostrá kámoška Werča, co má blog na majspejsu
KOŠTĚ - ta pipinka z béčka, co už fakt neni v kursu
REBELNÍ - fšecko, co dělám - moje fošna a skejtování vůbec třeba
RANDĚNÍ - to je fakt suprový
MODÝLEK - outfit; nejlíp vypadá s nějakým trendy setem, třeba náramkama a love-přívěskem
BEĎARY - nejsou rajcovní a napravujou se dlouhodržícím mejkapem
VOLŇÁSCI - trendy letní šatičky nebo volný hadříky - fakt vychytaný
OMALOVÁTKA - každá rebelka je použije, když chce mít oči čičiči
OHODIT SE - vyfiknout se, ať jsou z toho fšichni hyn
HODIT SE DO KLIDU - bejt trochu vyklidněná
ZAHÁČKOVAT - ulovit svýho idola :-)
UJETÝ - pokud to není top, cool nebo in, je to zaručeně ujetý
CÍGO A ŠAMPÁŇO - moje oblíbená mamka
MTR - vyznání lásky v čase MTV a ICQ
MEGASTYDLÍN - tak ten fakt nedělá žádný spekl džouky a nikdy nepochystá žádnou kalbičku
KALBIČKA - pařba nebo solidní mejdánek
PAŘIČI A PAŘMENKY - kámici z chatu, co spolu paříme na chatě
TELEFŮNEK - s dopejskama je konec, teď nám choděj zprávičky
CAJTI, BENGA - objeví se, jakmile něco lohnete v sámošce
COOL BABČA - sorry, mami, už nejsi moc kočka
TO JE FÉR - když je něco fakt dost dobrý jako
TOTÁLNĚ SE ODBOURAT - to někdy nejni marný, ale o tom tu psát nemůžem
WOW, WAU - to je fakt hustý

KATEŘINA KADLECOVÁ, Autorka se s podporou vědeckého grantu Ústavu českého jazyka a teorie komunikace na filozofické fakultě UK zabývá jazykem a ideologií v dívčích časopisech.
Hustě vymazlená storka, Reflex 43/2007